SNĚNÍ

PROČ MÁM CHODIT DO ŠKOLY?
VŽDYŤ UŽ VŠECHNO ZNÁM,
POŘÁD SAMÉ ÚKOLY,
DĚLAT JÁ SI MÁM!

ÚKOLY MĚ NEBAVÍ,
JÁ MÁM RADŠI HRANÍ,
ALE NEJVÍC ZE VŠEHO,
JÁ MILUJI  SPANÍ.

VE SNU JÁ VŠE UMÍM,
VE SNECH VŠECHNO ZNÁM,
MLUVÍM S  MOUDROU PANÍ,
RADOST PROŽÍVÁM.

UMÍ KOUZLA, UMÍ ČÁRY,
VYKOUZLÍ  MI POHÁDKOVÝ SVĚT,
CHVÍLI JSEM PRINCEZNOU,
KRÁSNOU JAKO  KVĚT.

KDYŽ SE MI ZLÍBÍ,
JE ZE MĚ KLUK,
NOSÍVÁM ZA PASEM
ŠÍPY I LUK.

NĚKDY JSEM  VÍLOU,
JINDY ZAS DRAK,
I KDYŽ SE TO NEZDÁ,
JE TO VÁŽNĚ TAK.

V NOCI JÁ OŽÍVÁM,
PŘÍBĚHY SI UŽÍVÁM.
SNY SE VŠAK KRÁTÍ,
K RÁNU SE ZTRATÍ.

VSTÁVAT NENÍ SNADNÉ,
ČASTO SE MI NECHCE,
JEN  S MAMINČINOU PUSINKOU,
JDE TO CELKEM LEHCE.

VE ŠKOLE MĚ ČEKAJÍ
MOJE KAMARÁDKY,
PŘIZNÁM SE VÁM POTAJÍ,
NEJRADŠI  MÁM PÁTKY!