ZÁKAZ PRO ZVÍŘÁTKA

PSI, KOČKY A KRÁLÍKY
ČEKÁ VÝLET VELIKÝ.
CHCI SI JE VZÍT S SEBOU TOTIŽ,
V TOM JE ALE VELKÁ POTÍŽ.

V TÁBOŘE LETNÍM PRO DĚTI,
MĚLI BY DOBŘE VĚDĚTI,
ŽE BEZ ZVÍŘAT SE NEDÁ ŽÍT,
MUSÍM SI JE S SEBOU VZÍT.

ONO SE TO NESMÍ? ONO TO PRÝ NEJDE?
DO BATOHU SE MI ASPOŇ JEDNO VEJDE.
KRÁLÍK? PEJSEK? KOČKA?
KDO Z NICH DOMA POČKÁ?

MÍSTO BATOHU KUFR JSEM MĚL,
A TAK SE NESTALO, TO CO JSEM CHTĚL.
NA TÁBOR ODJEL JSEM NAKONEC SÁM,
ZVÍŘÁTKA MOJE, JÁ RÁD VÁS MÁM!

KOČKA, KRÁLÍK I MŮJ PES,
NEJSOU SMUTNÍ VŮBEC DNES.
POSTARÁ SE O NĚ MOJE MAMINKA,
ČTRNÁCT DNÍ JE PŘECE CHVILINKA.

RŮŽOVĚ

PŘES RŮŽOVÉ SKLÍČKO
NA SVĚT DÍVÁM SE.
ZA RŮŽOVOU BARVOU
KRÁSA SKRÝVÁ SE.

SVĚT OKOLO SEBE,
TEN JÁ RÁDA MÁM,
ŽIVOTA A BAREV
JÁ SI UŽÍVÁM.

A KDYŽ NEMÁM SKLÍČKO,
BRÝLE NASADÍM,
NA RŮŽOVÝ ŽIVOT,
VŽDY SE NALADÍM!

A,B,C,D A TAK DÁLE...

ADAM, BĚTA, CYRIL,DANA
KOUPILI SI PAVIÁNA.

EMIL, FRANTA, GUSTA, HANA,
MAJÍ DOMA LEGUÁNA.

CHRUDOŠ, IVA, JITKA,KÁJA,
JEJICH ŠIMPANZ TO JE FRÁJA.

LENKA,MILAN,NORA,OLEG,
ŽIRAFY JIM OKOUSALY STOLEK.

PETR,RADEK, SOŇA,ŠÁRKA,
JEJICH ZEBRY, SAMÁ ČÁRKA.

TOMÁŠ. URŠULA I VĚRKA,
PÁVI MAJÍ KRÁSNÁ PÉRKA.

A CO TEPRV ZDENĚK S ŽOFKOU,
VYDALI SE ZA UŽOVKOU.

HOLKY, KLUCI ŘÁDKY VEDOU ,
POPERTE SE S ABECEDOU!

SNĚHULÁK

V LEDNU STAVĚT SNĚHULÁKA,
TO MĚ LÁKÁ, TO MĚ LÁKÁ.
CO VŠAK DĚLAT, KDYŽ SNÍH NENÍ?
ZKUSÍM PĚNU NA HOLENÍ!

TÁTA O TOM, ALE NEVÍ,
ČÍMPAK ON SE OHOLÍ?
PĚNA STEKLA A UŽ NENÍ,
SNĚHULÁK HNED POVOLÍ.

PROČ JEN ZIMA BYLA  SKOUPÁ
A JÁ MALÁ HOLKA HLOUPÁ.
TÁTA PROTO  V ZIMĚ NOSÍ..
NEVÍŠ? PŘECE PLNOVOUSY!

DENÍČEK

Píšu si deníček,
je to můj koníček.
Píšu ho každý den,
sedmkrát za týden.

Říkám mu přeci
i tajné věci.
Linky se míhají,
myšlenky stíhají
jedna druhou
někdy jsou v předstihu,
někdy zas zbudou.

Píšu si deníček,
je to můj koníček.
Píšu ho tajně,víš?
Mám na něj dobrou skrýš!

Zná mou první lásku,
vlastní utrženou sedmikrásku.
Ví, co mě trápí,
ví, jak čas strašně kvapí.
Zná moje bolístky,
sbírám v něm čtyřlístky.

Píšu si deníček,
je to můj koníček.
Každý den do něj vložím sebe,
myšlenky, slunce, nebe, Tebe!

ČEKÁNÍ NA JEŽÍŠKA

KDO SE TĚŠÍ NA JEŽÍŠKA,
TIŠE LEHNE, ZAVŘE VÍČKA..
SNĚNÍ- ČEKÁNÍ MU ZKRÁTÍ
A KDYŽ ZAZNÍ ZVONEK
 A ROZSVÍTÍ SE SVÍČKA,
SMÍ OTEVŘÍT VÍČKA.

HVĚZDIČKY V NICH ZAZÁŘÍ,
STROMEČEK SE ROZZÁŘÍ,
JEŽÍŠEK SE SNESL K ZEMI
A PŘINESL LÁSKU K NÁM,
JSEM ŠŤASTNÁ, ŽE K NÁM PŘIŠEL,
JSEM RÁDA, ŽE VÁS TU MÁM.

DUŠIČKOVÉ VYZNÁNÍ

Kde dušičky bydlí?
Kdepak asi sídlí?
Všude kolem nás?
Slyší lidský hlas?

Řekla bych jim,
co jsem nestačila,
když jejich duše
ještě žila..

Mají dušičky vůbec uši?
Nebo je zvuk jenom ruší?
A jestlipak něco vidí?
Stromy, louky, lidi?

Ukázala bych jim,
co všechno jsem se naučila,
od doby, co jejich duše
ještě žila....

Ať už jsou dušičky kdekoli,
já na ně  stále myslím
a s láskou zapaluji svíci,
tiše a beze slov,

ač chtěla bych jim říci...
NEZAPOMENU..