DUŠIČKOVÉ VYZNÁNÍ

Kde dušičky bydlí?
Kdepak asi sídlí?
Všude kolem nás?
Slyší lidský hlas?

Řekla bych jim,
co jsem nestačila,
když jejich duše
ještě žila..

Mají dušičky vůbec uši?
Nebo je zvuk jenom ruší?
A jestlipak něco vidí?
Stromy, louky, lidi?

Ukázala bych jim,
co všechno jsem se naučila,
od doby, co jejich duše
ještě žila....

Ať už jsou dušičky kdekoli,
já na ně  stále myslím
a s láskou zapaluji svíci,
tiše a beze slov,

ač chtěla bych jim říci...
NEZAPOMENU..

NAPROTI

NAPROTI NA STRÁNI,
SEDĚLI   HAVRANI.
NĚCO TAM ZOBALI,
IGELITOVÉ OBALY.

NAPROTI NA STROMKU,
VIDĚL JSEM VEVERKU,
LOUSKALA OŘÍŠKY,
ČISTILA PELÍŠKY.

NAPROTI NA POLI,
PÁSLI SE DVA VOLI,
VEDLE NICH KRÁVY,
SNĚDLI HODNĚ TRÁVY.

NAPROTI V LESÍČKU,
SPATŘIL JSEM SOVIČKU.
ZVESELA HOUKALA,
DIVNĚ SE KOUKALA.

NAPROTI V ULICI,
KOUPIL JSEM SLEPICI.
SNESE MI VAJÍČKO,
RADUJ SE, BABIČKO!

NAPROTI V DOMĚ,
JE DĚVČE PRO MĚ.
MOC SE MI LÍBÍ,
JEDNOU..CO KDYBY..?

ŽABÁCI

DRUHÁ TŘÍDA- ŽABÁCI,
VÍ, CO MAJÍ ZA PRÁCI.
NERUŠÍ A POSLOUCHAJÍ,
SPOLEČNĚ SE RÁDI MAJÍ.

MATEMATIKA I JAZYK ČESKÝ,
ŽABÁKŮM JDE VŽDYCKY HEZKY.
TVOŘÍ, KRESLÍ KLIKYHÁKY,
PRVOUKA JIM JDE TAKY.

UČÍ SE I ANGLIČTINU
A NEZKAZÍ LEGRACI,
Z TĚLOCVIKU MAJÍ PSINU,
I KDYŽ TO JSOU ŽABÁCI.

SKOKY, BĚH I KOTRMELCE,
VŠECHNO JDE JIM HLADCE,LEHCE.
POMLUVY A ŽALOVÁNÍ,
TO NEMAJÍ RÁDI,
ŽABÁCI SE ŘÍDÍ HESLEM
"MY JSME KAMARÁDI"!

MALÉ POUČENÍ

KDO SI POČKÁ,
TEN SE DOČKÁ.
DŘÍVE TLUSTÁ,
DNESKA KOČKA.

TA CO  DŘÍVE KRÁSNÁ BYLA
DNES JE K NEPOZNÁNÍ,
STALA SE Z NÍ ZA PÁR LET,
PĚKNĚ TUČNÁ PANÍ.

PROTO NESUĎ PODLE VÁHY,
VŠE SE UKÁŽE AŽ ZÁHY.
ZVAŽ ZDA  DOBRÉ SRDCE MÁ,
ZDA JE K TOBĚ UPŘÍMNÁ.

TO JE MALÉ POUČENÍ,
ŽE CO JE, UŽ DÁVNO NENÍ,
ŽIVOT ČASTO VŠECHNO MĚNÍ,
PŘEJI DOBRÉ POŘÍZENÍ!

JAZYKY

LETĚL JSEM LETADLEM DO RUZYNĚ,
MLUVIL JSEM NĚMECKY DOBŘE,PLYNNĚ.
AČKOLI MŮJ RODNÝ JAZYK JE ČESKÝ,
UČÍM SE JAZYKY, JDE MI TO HEZKY.

BRZY JICH BUDU UMĚT VÍC,
UČÍ MĚ TOTIŽ MŮJ STRÝC.
KDYŽ VÍM, JAK SE VŠE NAZÝVÁ,
STRÝČEK SE NA MĚ USMÍVÁ.

JAKMILE ZAČNE STRÝČEK ZÍVAT,
JDU DOMŮ, BUDE SE STMÍVAT.
TAKHLE TO CHODÍ DEN CO DEN,
ZNÁT VŠECHNY JAZYKY JE MŮJ SEN!

POLEKANÁ ZVÍŘATA

VIDĚL JSEM V LESE VÝRA,
DIVNĚ TAM NA MĚ ZÍRAL.
SEDĚL NA VYSOKÉM KEŘI,
KDOPAK MÁ VĚŘIT ZVĚŘI.
U ŘEKY SEDĚLA VYDRA,
PRÝ JSTE JI VIDĚLI VY DVA.
NA LOUCE SE PÁSLY KRÁVY,
ŽVÝKALY STÉBLA TRÁVY.
V DÁLCE SE ZAČALO BLÝSKAT,
ZBYNĚK HNED ZAČAL VÝSKAT.
POVYK Z TOHO VELKÝ BYL,
ZVÍŘATA PRCHLA BĚHEM CHVIL.

PETR A NETOPÝR

PETR NESL VELKÝ PYTEL,
PRÝ MU HO DAL JEHO PŘÍTEL.
CO JE UVNITŘ?
CO TAM SKRÝVÁ?
NETOPÝRA!
NETOPÝR SE CHRÁNIT MUSÍ,
PETR TO TEĎ PRÁVĚ ZKUSÍ.
SNAD SE O NĚJ POSTARÁ,
NECHÁ SI HO DO JARA.
PETR PÝCHOU SKORO PRASKÁ,
ŽE BY NETOPÝŘÍ LÁSKA?